Trans-fe­min­ní hi­e­rar­chie

Na­ha­té opi­ce mi­lu­jí hi­e­rar­chii. Svět nám ne­dá­vá smy­sl, ne­u­mí­me se v něm ori­en­to­vat, do­kud ne­ví­me, kdo je nad námi a kdo pod námi. A trans-fe­min­ní lidé nejsou jiní.

Trans ženy

Na vr­cho­lu žeb­říč­ku sto­jí atrak­tiv­ní, se­be­vě­do­mé, he­te­ro­se­xu­ál­ní ženy, kte­ré bez pro­blé­mu pro­chá­zí za cis a jsou již hr­dý­mi ma­ji­tel­ka­mi ne­o­kun­dič­ky. Tře­ba jako, ehm, já, že ano. Ty mo­hou po­u­čo­vat slu­žeb­ně mlad­ší ko­le­gy­ně a stra­šit je horro­ro­vý­mi pří­be­hy o in­ter­ak­cích s li­do­vě de­mo­kra­tic­kým zdra­vot­nic­tvím.

O příč­ku níže jsou ženy, kte­ré se na ope­ra­ci te­pr­ve chys­ta­jí, nebo kte­ré měly tu smůlu, že s pro­mě­nou za­ča­ly moc poz­dě, pří­pad­ně jim pří­ro­da na­dě­li­la pří­liš mno­ho jed­no­znač­ně muž­ských zna­ků a spo­leč­nost jim cis pri­vi­le­gia upí­rá.

Na dal­ším stu­pín­ku sto­jí ženy, kte­ré se do ope­ra­ce ni­jak zvlášť ne­že­nou. Ty to mají blbý i ji­nak, ale ješ­tě na­víc musí sná­šet ústr­ky tzv. “sku­teč­ných žen” o příč­ku výše, kte­ré se buď­to—zblb­nu­ty se­xu­o­lo­gy—do­mní­va­jí, že tyto ne­e­xis­tu­jí, a nebo, po­kud je­jich exis­ten­ci be­rou na vě­do­mí, je upřím­ně ne­ná­vi­dí.

Na­pros­to ne­tu­ším od­kud se to bere. Ty ar­gu­men­ty, kte­ré slý­chám, jsou jak přes ko­pí­rák, jako by je na­psal ně­ja­ký li­do­vec nebo re­pub­li­kán. Jed­na ta­ko­vá em­pa­tic­ká dáma na­psa­la, že ne­chce žít ve svě­tě, kde ženy mo­hou mít pe­nis. Pro­to­že kdo má pe­nis, může zná­sil­nit.

Od té doby, co si lidé mohou měnit jména a dokumenty bez operací, je všechno jinak. Teď už nevíš, jaké genitálie mají ostatní v kalhotech. Cítím se tak utlačená.
© So­phie La­belle

Ne­do­chá­zí jim, že když se vy­ja­dřu­jí au­to­ri­ta­tiv­ně o rodu ji­ných osob, ote­ví­ra­jí tím dve­ře ostat­ním trans­fobům, kte­ří se ovšem ne­bu­dou roz­pa­ko­vat po­u­žít jiná kri­té­ria. Tře­ba tvar ge­ni­tá­lií při na­ro­ze­ní. Nebo chro­mo­zo­my. Pro­to­že v čem přes­ně je roz­díl mezi “ne­re­spek­tu­ji tě jako ženu, ne­lí­bí se mi tvo­je tělo” a “ne­re­spek­tu­ji tě jako ženu, ne­lí­bí se mi jaké tělo jsi měla jako dítě,” pří­pad­ně ul­ti­mát­ní “souš­ka uči­tel­ka nám v pr­vou­ce ří­ka­la, že žena=XX a muž=XY”?

Ne­vím, zda jsou si tak ne­jis­té svým roz­hod­nu­tím, svo­jí iden­ti­tou, že te­pr­ve až po ope­ra­ci, ja­kož­to ob­jek­tiv­ním zá­sa­hu a po­tvr­ze­ní lé­kař­skou au­to­ri­tou, samy sebe za­čnou ak­cep­to­vat jako ženy. A nebo se po­va­žo­va­ly za ženy i před ope­ra­cí, ale tuto zá­klad­ní sluš­nost nejsou schop­ny po­skyt­nout ostat­ním. Nebo se před ope­ra­cí tak moc ne­ná­vi­dě­ly? Mož­ná jen nejsou spo­ko­je­ny s vý­sled­ky svo­jí čes­ké in­ver­ze, a když se mají blbě ony, tak ať trpí všich­ni.

A nebo tře­ba je­nom po­va­žu­jí své pře­ko­ná­ní by­ro­kra­tic­kých pře­ká­žek, ši­ka­ny s do­čas­ný­mi jmé­ny, psy­cho­lo­gic­kých vy­šet­ře­ní, ko­mi­se na mi­nis­ter­stvu a všech ostat­ních čes­kých post-ko­mu­nis­tic­kých ne­smys­lů za ja­kousi zá­slu­hu, “bad­ge of ho­nor,” a při­jde jim ne­mys­li­tel­né, že by to na­jed­nou ostat­ní ne­mu­se­li pod­stu­po­vat.

Je smut­né, jak je míst­ní dis­kurs 20 let po­za­du za Ev­ro­pou a Ame­ri­kou. Kdy­by čes­ké trans trans­fo­bič­ky zku­si­ly tyto svo­je ná­zo­ry ven­ti­lo­vat na red­di­tu, tak je tam umlá­tí če­pi­ce­ma. Řeči o tom, jak si pre-op ženy ne­za­slou­ží re­spek­to­vat jako ženy, pů­so­bí v ci­vi­li­zo­va­ném svě­tě po­dob­ně jako 80le­tý ra­sis­ta, od­pli­vá­va­jí­cí si nad smí­še­nou ro­di­nou. Ale tady, pod­po­ro­vá­ny se­xu­o­lo­gy, kte­ří ni­kdy žád­né­ho ne­bi­nár­ní­ho člo­vě­ka ne­vi­dě­li—pře­kva­pi­vě, když při­zná­ním ris­ku­jí, že je se­xu­o­log vy­ho­dí a oni bu­dou muset za­čít zno­vu a jin­de—mo­hou svo­ji ne­ná­vist bez obav ší­řit.

Proplácení operací

Jed­ním z ob­lí­be­ných sla­mě­ných stra­šá­ků čes­kých trans trans­fo­bi­ček je, že od­stra­ně­ní po­ža­dav­ku ste­ri­li­za­ce pro le­gál­ní uzná­ní rodu po­ve­de ke kon­ci kon­fir­mač­ních ope­ra­cí “zadarmo.” Pro­to je tře­ba bo­jo­vat pro­ti non-op li­dem, kte­ří chtě­jí le­gál­ní roz­po­zná­ní své­ho rodu. Chtě­jí nám se­brat Mo­tol, svi­ně slo­ven­ský!

Jen­že to je holý ne­smy­sl. Zákon Mi­nis­ter­stvo [1] vy­ža­du­je ste­ri­li­za­ci, tzn. pou­ze or­chiek­to­mii, kte­rá se dá dě­lat s lo­kál­ním umrt­ve­ním nebo epidu­rá­lem a je po­cho­pi­tel­ně da­le­ko lev­něj­ší než celý ten mno­ha­ho­di­no­vý cir­kus s aneste­zi­o­lo­gem, asi­s­ten­ty, smeč­kou sester, JIP, ná­sled­nou ně­ko­li­ka­den­ní hospi­ta­li­za­cí, etc.

Ope­ra­ce jsou pře­roz­dě­lov­na­mi hra­ze­ny pro­to­že je to pro lidí tr­pí­cích dys­fo­rií z pri­már­ních se­xu­ál­ních zna­ků je­di­ný způ­sob léč­by. S pre­re­kvi­zi­ta­mi le­gál­ní změ­ny rodu to nemá vů­bec nic spo­leč­né­ho.

ICD-11

Distinguishing 'transgender' from 'transsexual' only reaffirms the medicalization of trans bodies. Enough with the false dichotomy. Don't categorize trans people by their genitals.
© So­phie La­belle

Dal­ším pro­je­vem za­o­sta­los­ti na­še­ho ryb­níč­ku je fe­ti­ši­za­ce 23 let staré­ho di­a­gnos­tic­ké­ho ma­nu­á­lu ICD-10, pl­né­ho na­pros­to ne­při­ja­tel­né ter­mi­no­lo­gie. Čes­ké trans ženy se rády mlá­tí po hla­vě F-kódy. “Já jsem F64.0: Transse­xu­a­lis­mus, kdo je víc!” nebo “No tak to nejsi F64.0, to jsi mož­ná F64.1: Transves­ti­tis­mus dvo­jí role, nebo do­kon­ce F65.1: Fe­ti­šis­tic­ký transves­ti­tis­mus”. To po­sled­ní je asi nej­hor­ší uráž­ka, kte­rou si trans ženy mo­hou uštěd­řit.

Mys­lím, že příští rok, až WHO ko­neč­ně schvá­lí no­vou ver­zi ICD-11, mů­že­me če­kat vel­ké pozdvi­že­ní mezi čes­ký­mi trans že­na­mi, kte­ré se bu­dou cí­tit hlu­bo­ce ura­že­ny, že je­jich di­a­gnó­za již není v sek­ci mezi po­ru­cha­mi osob­nos­ti, gam­bler­stvím nebo klep­to­má­nií. Mís­to toho je gen­der in­con­gru­en­ce za­řa­ze­na mezi po­ru­chy se­xu­ál­ní­ho zdra­ví, kam správ­ně pat­ří.

Stej­ně tak skon­čí pa­to­lo­gi­za­ce crossd­res­se­rů a transgen­der lidí bez tou­hy po hor­mo­nál­ních či chi­rur­gic­kých změ­nách (tj. F64.1 a F65.1 jsou zru­še­ny bez ná­hra­dy).

Snad je­di­né, co lze nové ver­zi vy­tknout, že stá­le pa­to­lo­gi­zu­je ro­do­vou ne­kon­for­mi­tu u dětí. Pre-pu­ber­tál­ní děti ne­ma­jí žád­nou po­tře­bu me­di­cín­ských zá­sa­hů, po­tře­bu­jí je­nom svo­bo­du být samy se­bou, a je vel­mi škod­li­vé za­řa­zo­vat cho­vá­ní vy­bo­ču­jí­cí z hloupých gen­de­ro­vých ste­re­o­ty­pů jako něco vy­ža­du­jí­cí­ho lé­kař­skou po­zor­nost.

Crossdresseři

Úpl­ně ve­spod žeb­říč­ku jsou crossd­res­se­ři. Z těch je vět­ši­ně trans žen na bli­tí, je­li­kož se—prav­da, cel­kem opráv­ně­ně—děsí, že jem­né nu­an­ce mezi trans že­nou a chlu­pa­tym týp­kem v lesk­lejch si­lon­kách jsou pro prů­měr­né­ho vo­li­če hlu­bo­ko pod roz­li­šo­va­cí schop­nos­tí.

Ale ani crossd­res­se­ři ne­při­jdou úpl­ně zkrát­ka. Ti, kte­ří se jed­nou za čtvrt roku od­vá­ží en fem­me ta­xí­kem do baru, mo­hou smě­le po­hr­dat těmi, kte­ří se pře­vlí­ka­jí jen doma.

Závěrem

Tedy jak vi­dí­te, trans lidé jsou úpl­ně, ale oprav­du úpl­ně nor­mál­ní. Mají do­sta­tek ne­ná­vis­ti, stra­chu, nebo ale­spoň po­hr­dá­ní pro ko­ho­ko­liv, kdo není přes­ně jako oni, a ni­jak se to ne­ostý­cha­jí dát na­je­vo.


  1. Up­da­te 15:20 Nový ob­čan­ský zá­ko­ník vy­ža­du­je “pře­mě­nu po­hlav­ních or­gá­nů,” ale ne­spe­ci­fi­ku­je, jak ta­ko­vá pře­mě­na má vy­pa­dat.

    Změ­na po­hla­ví člo­vě­ka na­stá­vá chi­rur­gic­kým zá­kro­kem při sou­čas­ném zne­mož­ně­ní re­pro­dukč­ní funk­ce a pře­mě­ně po­hlav­ních or­gá­nů. Zá­kon č. 89/​2012 Sb. § 29 (1)

    V pra­xi je (snad) uzná­va­ná i sa­mot­ná or­chiek­to­mie. Kaž­do­pád­ně je to krok úpl­ně špat­ným smě­rem. ↩︎