Být trans v ČR

Být trans není úpl­ně jed­no­du­ché ani když vás zrov­na stát a zdra­vot­nic­ký es­tab­lishment ne­ši­ka­nu­je. A přes­to­že si­tu­a­ce je lep­ší, než byla před lety, po­řád je co zlep­šo­vat.

Gatekeeping

Jak vy­pa­dá ces­ta trans ženy za pro­mě­nou? Nej­pr­ve se ob­jed­ná k se­xu­o­lo­go­vi. Po­čká si dva–tři mě­sí­ce na ter­mín. Pak se ko­neč­ně do­čká, při­jde na schůzku. Ne­smí říct nic špat­ně. Na­pří­klad ne­smí říct že chce jen hor­mo­ny a o ope­ra­ci ne­sto­jí nebo z ní má strach. V tu chví­li není do­o­prav­dy trans a má smůlu.

Se­xu­o­lo­go­vé totiž vědí, že ne­bi­nár­ní trans lidé ne­e­xis­tu­jí. Stej­ně jako ne­e­xis­tu­jí bi­s­e­xu­á­lo­vé. Jak zná­mo, všich­ni jsme cho­dí­cí klišé, je­den jako dru­hý, žena/​muž uvěz­ně­ni ve špat­ném těle → hor­mo­ny → ope­ra­ce → pro­blem sol­ved.

Po­kud naše za­čí­na­jí­cí trans žena ne­řek­ne nic špat­ně a/​nebo je do­sta­teč­ně aser­tiv­ní, do­sta­ne od se­xu­o­lo­ga do­po­ru­če­ní k psy­cho­lo­go­vi a en­do­kri­no­lo­go­vi. So­ci­a­lis­mus už se téměř po­da­ři­lo vy­bu­do­vat, tak­že za ne­ce­lé čty­ři mě­sí­ce jde k psy­cho­lo­go­vi.

U psy­cho­lo­ga te­pr­ve vy­puk­ne ta správ­ná legra­ce. Osob­ně jsem asi ne­za­ži­la nic tak po­ni­žu­jí­cí­ho, jako když jsem sliz­ké­mu pět­a­še­de­sát­ní­ko­vi mu­se­la do­ka­zo­vat že jsem do­sta­teč­ně žena. Že mi pak vra­zil do ruky psy­cho- a IQ tes­ty, po­slal mě na chod­bu, a po je­jich vy­pl­ně­ní mi za­bouchl dve­ře před no­sem, aniž by jak­ko­liv na­zna­čil jaký ver­dikt hod­lá sdě­lit mému se­xu­o­lo­go­vi, to už byla je­nom ta­ko­vá shni­lá třeš­nič­ka.

Tak­že dal­ší­ho čtvrt roku če­ká­ní na dru­hý ter­mín u se­xu­o­lo­ga. Tam jsem se s vel­kou úle­vou do­zvě­dě­la, že psy­cho­log roz­ho­dl po­zi­tiv­ně, že jsem tu pa­nen­ku a pa­náč­ka na­kres­li­la dob­ře, že tedy jsem správ­ná trans žena, a že ty hor­mo­ny do­sta­nu i když chi­rur­gic­kou změ­nu ne­chci.

Blbé je, když řek­ne­te něco špat­ně a troll pod mos­tem vás za trans ne­u­zná. Tře­ba roz­hod­ne že teď ješ­tě nejste, ale mož­ná že ča­sem bu­de­te. Tak­že dál tr­pí­te dys­fo­rií, chce se vám bre­čet kdy­ko­liv se po­dí­vá­te do zr­ca­dla, tes­toste­ron vaše tělo dál ne­vrat­ně ničí. To­lik k pri­mum non no­ce­re. Po­kud se od­vá­ží­te (a ne­spáchá­te rad­ši se­be­vraž­du), mů­že­te se tam jít za půl roku nebo rok po­ni­žo­vat zno­vu, a ten­to­krát už si snad dáte dob­rý po­zor abys­te ne­řek­ly něco, co ne­chce sly­šet.

Změna dokladů

Po­čí­tá­te se mnou? Těch osm-de­vět-pat­náct mě­sí­ců ne­smy­sl­né­ho če­ká­ní a zhor­šu­jí­cí se dys­fo­rie uběh­lo jako voda. Ale ko­neč­ně v ruce máte vy­tou­že­nou kra­bič­ku léků. Po­pr­vé v ži­vo­tě se cí­tí­te dob­ře a spo­ko­je­ně. Na­jed­nou zjis­tí­te že sama sebe do­kon­ce mů­že­te mít ráda.

Ale tím vaše tra­ble ne­kon­čí. Chce­te si změ­nit jmé­no. Ako­rát že žen­ská jmé­na jsou jen pro ženy, a vy pro ten­to stát stá­le ješ­tě dost žena nejste.

Tak­že si jde­te změ­nit jmé­no na do­čas­né. Nový rod­ný list, ob­čan­ku, pas, ři­di­čák, zbro­ják, re­gis­tra­ci auta, po­vin­né ru­če­ní, zdra­vot­ní daň, so­ci­ál­ní daň, účty v ban­ce, ná­jem­ní smlou­vu, všch­no do­čas­né. A ne­mů­že­te mít jmé­no kte­ré chce­te, mu­sí­te si vy­brat ze se­zna­mu asi 50 bez­po­hlav­ních jmen. Nebo hle­dat dů­ka­zy o obou­rod­nos­ti své­ho zvo­le­né­ho jmé­na a znal­ce ochot­né­ho vy­dat po­su­dek.

Není jednou málo, Antone Pavloviči? Změna dokladů je velká zábava!
Není jed­nou málo, An­to­ne Pav­lo­vi­či? Změ­na do­kla­dů je vel­ká zá­ba­va!

Nucené sterilizace

Po­kud ope­ra­ci z ja­ké­ho­ko­liv dů­vo­du ne­chce­te: to­vár­ní kon­fi­gu­ra­ce vám dys­fo­rii ne­pů­so­bí; bo­jí­te se kom­pli­ka­cí; chce­te šan­ci v bu­douc­nu zplo­dit dítě; vý­sled­ky ope­ra­cí vám ne­při­jdou dost dob­ré; ne­chce­te rok kaž­do­den­ní bo­les­ti­vé di­la­ta­ce; nebo co­ko­liv ji­né­ho, máte smůlu.

Do­čas­né jmé­no a špat­né pís­men­ko v ko­lon­ce “po­hla­ví” vám zů­sta­ne do­kud se ne­ne­chá­te ste­ri­li­zo­vat. Mu­sí­te si dá­vat za­tra­ce­ný po­zor, abys­te ne­pro­ved­ly něco, za co hro­zí od­ně­tí svo­bo­dy.

Je úpl­ně jed­no, že ži­je­te jako žena, že máte žen­skou po­sta­vu, ob­li­čej, pleť, prsa… Pro Čes­kou re­pub­li­ku jste muž, a po­kud něco pro­ve­de­te, skon­čí­te v muž­ském vě­ze­ní. Kde vás buď­to na sa­mot­ku šoup­nou rov­nou, nebo te­pr­ve až když vás ně­kdo zná­sil­ní. Inu, spra­ve­dl­nost. Holt ne­má­te být pre-op trans žena.

Ani ne­mluvě o drob­ných ra­dos­tech typu když si ně­kdo všim­ne toho “M”. Tře­ba při ces­to­vá­ní to může být ve­li­ce pří­jem­né, ho­din­ka v cele, ově­řo­vá­ní to­tož­nos­ti, zmeš­ka­ný let…

Jak to napravit

Od­stra­nit ga­te­ke­e­ping. Po­kud ně­kdo při­jde k se­xu­o­lo­go­vi a chce teď hned hor­mo­ny, ať jsou po­u­če­ni o ri­zi­cích, po­de­pí­ší in­for­mo­va­ný sou­hlas, a do­sta­nou před­pis ten samý den. Co­ko­liv ji­né­ho ak­tiv­ně pů­so­bí trans li­dem utr­pe­ní. A proč? Aby psy­cho­log ochrá­nil hy­po­te­tic­ké, do­spě­lé, své­práv­né cis psy­cho­ti­ky před an­ti­kon­cep­cí, kte­rou lé­ka­ři ji­nak pře­de­pi­su­jí 14 le­tým hol­kám jako len­til­ky?

Je na­pros­to ne­pří­pust­né, aby ně­ja­ký psy­cho­log brá­nil li­dem, kte­ří ne­spl­ňu­jí jeho sub­jek­tiv­ní před­sta­vy ohled­ně po­do­by správ­ných žen či mužů, v pří­stu­pu k lé­kům, kte­ré do­tyč­ní nut­ně po­tře­bu­jí.

Ostat­ně v Thaj­sku jsou všech­ny tyto léky vol­ně pro­dej­né v lé­kár­nách, a oprav­du tam ne­do­chá­zí k žád­né apo­ka­ly­p­se, kde by lidé hro­mad­ně bra­li cross-sex hor­mo­ny aniž by k tomu měli dob­rý dů­vod.

Od­stra­nit nut­nost ste­ri­li­za­ce pro le­gál­ní změ­nu rodu. Ne­nu­tit lidi do vol­by mezi za­cho­vá­ním své tě­les­né au­to­no­mie a in­te­gri­ty, a au­ten­tic­kým ži­vo­tem, bez vy­ou­to­vá­ní se při kaž­dém uká­zá­ní do­kla­dů. Ne­nu­tit ni­ko­ho do bez­po­hlav­ních do­čas­ných jmen a zby­teč­né ad­mi­nis­tra­ti­vy s mě­ně­ním všech do­kla­dů dva­krát.

Trans muži čas­to ope­ra­ce spod­ku ne­pod­stu­pu­jí. Je­jich vý­sled­ky jsou vět­ší kom­pro­mis, a chy­bě­jí­cí pe­nis u muže spo­leč­nost asi vní­má míň hroz­ně, než nad­by­teč­ný u ženy. Ne­ma­jí po­tře­bu se zba­vo­vat va­ječ­ní­ků, pro­to­že exo­gen­ní tes­toste­ron es­tro­ge­ny na­pros­to spo­leh­li­vě pře­bi­je. A ne­chat se ře­zat je­nom pro­to­že ně­ja­ký od re­a­li­ty od­tr­že­ný zá­ko­no­dár­ce ne­do­mys­lel dů­sled­ky své­ho tex­tu? No kde to jsme…

Trans ženy to mají v ur­či­tém ohle­du po­ně­kud jed­no­duš­ší. Vět­ši­ně pe­nis in­ten­ziv­ně vadí, po ope­ra­ci tou­ží, sper­mie lze snad­no zmra­zit a mít děti poz­dě­ji a ně­kte­ré MtF ope­ra­ce mají krás­né vý­sled­ky.

Ale i zce­la bi­nár­ní, po ne­o­va­gi­ně tou­ží­cí trans ženě může v tom roce nebo dvou, mezi di­a­gnó­zou a ope­ra­cí, ně­kdo sko­čit pod auto. A oprav­du si ne­mys­lím, že být pre-op trans člo­vě­kem je ta­ko­vý zlo­čin, že za­slu­hu­jí ži­vot se špat­ný­mi do­kla­dy, od­pí­rá­ní pre­ven­tiv­ní péče kvů­li špat­né­mu rod­né­mu čís­lu, a v pří­pa­dě od­ně­tí svo­bo­dy jako bo­nus ga­ran­to­va­né se­xu­ál­ní ná­si­lí a celý trest na sa­mot­ce.